Červenec 2013

Labyrint vesmíru a záhada lidských životů

18. července 2013 v 20:20 | ...vaše Tess... |  .. z mojí hlavy..
Labyrint vesmíru. Záhada všech záhad. O čem mluvím? Slovo: nesmíš! Zní nám to v hlavě... nesmíš..nesmíš.. nemíš. Znáte to. Chvíle kdy se nesmíš změní na musím. Ale proč?! Jsme tak odhodláni porušit ústně dané pravidlo. Jakoby jsme byli naprográmování porušovat pravidla. Pak je ale otázkou, proč jsme si je nastolili, když jsme naprogramováni je porušovat. Nebo jde o čistou zvědavost? Chceme zjistit pocit, který nastane po slastném zakousnutí do zakázaného ovoce? Co s tím pocitem pak uděláme? Na co ho potřebujeme? Zvědavost. To je labyrint vesmíru. Protože pouze ve zvědavosti se ztratíme. Tak nás pohltí objevování tajemství, zkoumání pocitů a řešení záhad, že nevnímáme možné hrozby a následky. A co pak? Pocit, vteřina v hlavě. Znovu mně napadá otázka, k čemu nám to je? A přesto to každý udělá. Pustí si zakázaný film, udělá něco proti pravidlům. Jsme tak absurdní tvorové. Kolikrát jsem slyšela: ,,Užvej si to, až ti bude osmnáct a budeš to mít dovolené, nebude to taková sranda." Někomu se to líbí, ten adrenalin, který probublává jeho krví, když utíká před strážci pravidel. Někdo se ho bojí. Někdo se mu pouze straní. Nejde o samotné porušení pravidel. Jde o ten pocit. Každý ho známe. Ruku na srdce, kdo nikdy v životě neporušil sebemenší zákaz? Ale jak ten pocit popsat? Lze to vůbec? A to vyvolává tu zvědavost. Co je to za pocit? Odpověď? Visí v Zahradě na stromě...

Když mraky odplují, když se svět zatočí..

18. července 2013 v 20:03 | ...vaše Tess... |  ...Kus ze mne...
Uplynulo skoro pět měsíců, co jsem přestala pracovat na tomhle blogu, kterému jsem předtím věnovala tolik času. Nevím, jestli si ho ještě vůbec někdy někdo přečte. Chci ale, aby i ten nikdo věděl, že nehodlám skončit. Psaní mně bavilo a pořád baví. Mohla jsem skrz něj ukázat světu něco ze vnitř. Pár posledních měsíců pro mně bylo docela těžkých a proto jsem psávala hlavně do svého deníku. Některé věci prostě na veřejnost pustit nechcete. Pokud jste zažili zradu, zlomené srdce nebo nešťastnou lásku, víte přesně o čem mluvím. Mnoho lidí nad tím pouze mávne rukou: ,,To jsou ty dětské lásky." Věřte, ať je láska dětská, nebo už dospělácká, bolí to pořád stejně. Nicméně jsem v období úplně novém a snažím se procházet vývojem. Snažím se zažívat nové věci, objevovat nové kraje a to nejen z geografického hlediska. Našla jsem nové objetí pro své srdce a doufám v lepší konec. Stejně jako polovina zeměkoule ve vztahu.

Těch věcí se ale stalo mnohem více. Zdárně jsem dokončila první ročník své vysněné architektury. Kdo mně nezná a neví, prozdradím, že jsem teprve na střední škole. I když v pololetí jsem myslela, že se mi to nepodaří. Vzhledem k skoro dvou měsíční absenci ze zdravotních důvodů. Lidově řečeno: sejmulo mně pracovní vytížení. Doslova. Poznala jsem opravdu hodně nových lidí. A začaly prázdniny. Co vám mám povídat? :D Práce, fesťák, pobyty v přírodě se svým milovaným. Mnoho lidí nám závidí naše nadšení pro stanovaní a takové ty "hurá akce". Vždy se pousměji a řeknu: ,,Tak na co čekáte?" V tom je to kouzlo. A dobrodružství. Prostě jsme si padli do noty. Zase jsem se k němu vrátila že? :D Co říct, zamilovaná až po uši.

Je pravda, že se sem tam objeví i nějaká ta deprese. Je to normální, jsem holka. Ale snažím se na tom pracovat. Mám přece skvělý život a ať už mi momentálně chybí cokoliv, jsem si jistá, že jednou k tomu dospěji. Je totiž opravdu příjemné sednout si na sluníčko a uvažovat, v čem je váž život skvělý. A když se posnažíte, dojdete k překvapivému závěru. To je pár slov, co jsem chvěla na vysvětlení a obranu pověsit na blog. Lidičkové, žijte a užívejte si. ;-)