Život je hra, hrajme ji :)

19. února 2013 v 19:22 | ...vaše Tess... |  ...Kus ze mne...
Už jeden komik, či filozof (někdy to vyjde na stejno) pravil: ,,Dejte si pozor na gravitaci. Je to věc užitečná, leč zákeřná." Však jeho slova jsem pochopila až v nedávné době. Mému tělu bylo dovoleno vyzkoušet kvalitní a velmi pevný materiál, z něhož byl vybudován perón jednoho frekventovaného vlakového nádraží. Třebaže vystoupíte z vlaku a vaše noha si sama usmyslí, že po schodech chodí pouze lůzři. Proč ne, rychle z vlaku, co kdyby se náhodou rozhodl odjet? I přes zvuk skřípajících kol slyším, jak se lidé nad mým výkonem pousmáli. Ať se smějí, však smích prodlužuje život ne?

Já mám ale často pocit, že si se mnou osud hraje. Vylíčím vám příběh, který jsem nakousla již vydařeným a nepřehlednutelným výstupem z vlaku. Znáte takový ten pocit, jak ráno vstanete a myslíte si, že se něco stane, a že by bylo lepší zůstat ležet v posteli? Já ne. A asi právě proto jsem se ten den vydala do školy. Jakožto student stavební školy nosím sebou často rýsovací prkno o formátu A2. A nejednou se mi s ním přihodila humorná a prekérní situace. Často se s ním nevlezu do dveří autobusu nebo vlaku, což si většinou uvědomím příliš pozdě. Když pak máte v ruce i sedmdesáti centimetrový tubus a vše se vám uprostřed náměstí rozletí do všech stran, díky neposednému kousku ledu, jež pod peřinkou sněhu nebyl vidět, pobavíte celé město. Pořád ale nejsem za hvězdu, což budu. ;-)

Prsten, hlavní hrdnina celé korunní události dne. Nedivila bych se, kdyby se to objevilo o někde na youtube. Abyste pochopili, dala jsem mému klukovi na Vánoce prsten z chirurgické oceli, který neustále nosí. Na Valentýna si ho u mně nechal a já ho nosila celý den na prstě. Avšak on má poněkud větší ruce a já ten prsten musela hlídat, abych ho neztratila. Protože byl pátek a já s celou mojí partičkou ze třídy šla skrz město, zapoměla jsem na klenot (především citové hodnoty) a spolu se sněhovou kuličkou ho hodila z mostu do Bečvy. Jakmile jsem to zjistila, byla jsem odhodlaná do té řeky vlézt a ten prsten prostě vytáhnout. Podívala jsem se na sráz, který bych musela zdolat a sníh všude okolo. Rozhodla jsem se tyto negativní fakty přehlížet. Slezla jsem dolů k řece, vyzula boty a stála bosá na sněhu. "Jseš normální? Budeš nemocná, neblbni," něco v tomhle smyslu se ozývalu z mostu od mých spolužáků. Lidé jdoucí z města se stavěli na mostě a koukali, co se dole děje. Já se rozhodla to neslyšet a nevidět. Prostě ho vytáhnu ven. Pokoumala jsem, že v místě kam spadl prsten je po kolena vody. Zde je řeka naštěstí plydká. Na hlavu mi zvrchu přilétly gumové crosky, které mi hodili mí kamarádi. Vydechla jsem a vlezla do vody. Po nějaké době jsem prsten vylovila a slavila úspěch. Po menším drama jsem vyšplhala zase i zpět nahoru a byla za potrhlou hrdinku. Byla jsem obdarovaná ponožkami, abych se v pořádku dostala domů. Čekala mne ještě hodina v autobusu.

Někdy prostě seberete odvahu a jdete udělat crazy věc, ať už z jakéhokoliv důvodu. Jděte do toho, je to zábava. A zážitky vám zůstanou... :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama