Říjen 2012

Svůdnost doby?!

24. října 2012 v 14:57 | ...vaše Tess... |  .. z mojí hlavy..
Něco je špatně. Lidé se změnili. Sice se lišíme od zvířat, ale jsme stále živočichové a jako takoví, by jsme měli mít ono nepřetrhnutelné pouto s přírodou. Měli by jsme být zařazeni do řetězce a cítit veškerou bolest naší pramatky. Měli by jsme bližné milovat stejně jako sebe, možná i více. Měli by jsme se uctívat navzájem a vždy si pomáhat. Měli by jsme někdy v lese žít pospolu se zvřaty a cítit hramonii duší.
Hm, můžu se tomu jenom smát. Sice jsou to nádherné předtavy, lidské ideje dokonalého ráje. Ptám se vás: bylo to tak někdy? Opravdu je to možné? A můj názor? Není... Vždy si lidé brali z přírody pouze to, co potřebovali, aniž by se snažili to nějak ošetřit, nebo aspoň minimalizovat škody. Až v moderním světě konečně padlo slovo ekologie to etéru a bylo ho bráno vážně, jelikož vidíme, jak se vše rozpadá. Jsme lidé, jsme najivní a choulostiví. Jsme ničitelé, lovci a sběrači. A když už není co lovit, sbírat a ničit řekneme si: něco je špatně. Schováváme se v betonových panelácích a domech. Je to jenom svůdnost toho komfortu a luxusu pohodlí? Vždyť přece i z historie máme spoustů důkazů o tom, že usadit se, je pro národ to nejhorší. Zleniví a usne na vavřínech. A pak ho vybije jiný národ a usadí se tam on. Je to takový začarovaný kruh.

Co tím vším chci říct? Někdy nás napadne myšlenka: není něco špatně? A aniž bysme nad tím přemýšleli řekneme si, všechno je pořád stejné. Jenže je špatně úplně všechno. Úplně. Každý, včetně mně, žijeme bezohledným životem vůči ostatním, vůču světu a přírodě. Lidé, kteří s přrodou žili zase byli utiskováni a využívání. Nebo dokonce zotročování. Já vám řeknu co je špatně... LIDSTVO

Zlo, nebo slabost lidí?

16. října 2012 v 18:57 | ...vaše Tess... |  .. z mojí hlavy..
Alkohol. Máme na něj velmi veselé i nepříjemné vzpomínky. Dneska si už ani nedokážeme pořádný večírek bez kapky alkoholu, dokáže totiž velmi okořenit zábavu. Každý si myslí, že je alkohol zlo. Teda každý kromě těch, co mu holdují. Já si to ale nemyslím, ani mu neholduju. Mám totiž jasný názor. Lidé jsou sami o sobě velmi slabí, co se rozkoše týče. Nedokáží odolat ničemu, co by je mohlo přivést do stavu blahobytu. Vždyť i biblický příběh o Adamovi a Evě vypovídá o slabosti odolat vybízení hada, aby si kousli do velkého a sladkého jablka. Prostě označujeme vše jako zlo, aby jsme si nemuseli přiznat, že jsme prostě slabí na to, aby jsme si to odpustili. Alkohol, televizi, sladkosti, počítač... To vše je to samé v bledě modré. Nemyslím si, že je alkohol zlo, když máme opravdu nervy, je dobré si dát jednoho, pouze jednoho panáka a jít dál. Když je oslava a je co slavit, není na škodu si dát sem tam panáka a osvobodit se od starostí a všedního života. Ale musíme vedět, kdy je dost. Musíme cítit, když překračujeme hranice. To, že někteří to neumí, nebo je jim to jedno, neznamená, že je alkohol zlo pro všechny. Takhle by jsme to měli brát. Vždyť přece víno je součástí nejen naší kultury už od nepaměti. Dokonce se pije při všech důležitých schůskách a společensky politických sezení. Víno, hrozny, sýr a čerstvé křupavé pečivo je sen každého labužnického francouze. Takže alkohol není zlo, ale pokušení. :)


Klíč k nirváně

11. října 2012 v 20:30 | ...vaše Tess... |  ...Kus ze mne...
Miluju hudbu, jak jsem tady už několikrát psala. Umím ocenit, když je někdo ve svém oboru jednička a když to ladí i s mým vkusem, je to opravdová krása. Mluvím o jedné umělkyni, která s houslemi umí divy. Nejen s nimi, úžasně tancuje a hudba se stala jejím každodenním chlebem. Její videa jsou opravdu úžasné, i když se jedná o pouhé housle. Jde vidět, že když je nápad, je možné zkloubit cokoliv. =)

Toto je pouze ochutnávka, více najdete na youtube. Tato úžasná umělkyně se jmenuje Lindsey Stirling. Její stránky jsou zde -> ♫♪♫. Přeji příjemný prožitek z houslí spojené s moderním Dupstepem nebo klasiku jako River Flows In You (také jako Bella's Lullaby). Její rozsah uměleckých coverů a předělávek, či vlastních skladeb je mnohem objemnější.

Divadlo života

10. října 2012 v 16:19 | ...vaše Tess... |  .. z mojí hlavy..
Jdu po ulici, vidím líbající se pár. Na mysl mi vpluje Láska. Slyším potok hučet. Život, ucítím v srdci. Na mé pleti se pozastaví paprsky slunce. Teplo a radost, poskočí srdce radostí. Pochody myšlenek jsou neuvěřitelné. Snažím se, aby moje pocity byly kladné a veselé. Pozastavit se, zavřít oči a poslouchat. Ruch ulice, zvířata v okolí, funící a pospíchající lidi. Ten život okolo, takové místo, přece nemůže být úplně beze zvuku. Pořádně se nadechnout a ucítít různé vůně z okolí. Vůňi řeky, pekařství blízko, parku. Klidně i vůni čínské restaurace nebo zahradnictví. Květiny, ty voní asi nejlépe. Otevřít oči a pozorovat lidi. Každý chodí jinam, každý někam pospíchá. Porozhlédnout se po barvách okolo, po stromech vedle a květinách pode mnou. V autobuse se zadívat do krajiny a divů okolo. Pozorovat rybky, jak si v řece hrají. Toto vše jsou pouhé maličkosti, které vám dokáží změnit náladu, pokud chcete. Toto je můj pohled na svět a můj myšlenkový pochod. Toto je můj svět krás a všichni jsou zváni. Pozorovat listy na stromě, jak s nimi vítr hází ze strany na stranu. Sedmout si na dřevěnou lavičku a sledovat okolí. Takové divadlo pravdy, divadlo života. To je moje představa.
Obrázek pochází odtud -> 

Len... moc dlouhé slovo

4. října 2012 v 10:42 | ...vaše Tess... |  .. z mojí hlavy..
Je to ale námaha, psát, pracovat, žít... Jaká je naše podstata? Proč nad tím uvažovat... Jací jsme my... zbytečnost to vedět. Sedím v divadle a dívám se na herce. Mají nádherné kostýmy a převleky. Jsou vžití do role a tváří se přesně podle scénáře. Je jejich vůle tam stát, předvádět nám život a ukazovat jeho emotivní stránky. Pomalu a procítěně nám přednášejí verše, které někdo v eufórii pocitů seskládal dohromady. Ptáte se mně co to má společného s leností? Všude najdete lenost. Je to naše přirozenost. Chci vám ukázat, že v každé, úplně každé činnosti je nějaká kapka lenosti. V podstatě i to sezení v divadle je lennost. Proč se na to díváme, když je to velmi, hole řečeno, jenom záznam života, akorát zpracován tak, aby to bylo nějak zajímavé. Já vám řeknu proč, chceme se bavit, chceme odpočívat a relaxovat. V dnešní velmi stresové době je to důležité. A kdo v sobě nemá aspoň malinko lenosti, ten se užene, ustresuje a sám hazarduje s psychickou pohodou. A jak všichni víme, všeho moc škodí. Proto se mi nelíbí, že každý lenost odsuzuje, jenom proto, že ji lidé neumí poslat do háje. A tak jí musíme využívat a v nevhodný okamžik ji zakopat pod zem. :)

Lenost

1. října 2012 v 19:58 | ...vaše Tess... |  .. z mojí hlavy..
Lenost je neší součástí už odjakživa. Díky ní prosedíme tolik času na počítači a televizi. Je těžké jí vzdorovat. Já abych se přiznala líná jsem a hodně s tím bojuju. Myslím, že většina lidí je líná, ale málokdo to přizná. Lenost je taková zákeřnost, kterou jsme si vypěstovali sami. Je to výplod naší hebké doby. Doby, kdy je vše vylepšováno a technologicky pozměňováno pouze pro náš komfort. Ať se co nejméňe nachodíme a naběháme. Všichni si stěžují na to, že si děti raději hrají na počítači nebo jiné elektronice, místo toho, aby šly ven. Ale nikdo už neřeší, kdo za to může. Není to problém doby, není to pouze jenom "pokrok", je to pouze lenost rodičů vykopat své milované dětičky ven. Kdyby maminka své dítě odlepila od počítače nehledě na to, jak moc bude pak brečet, a místo toho, aby ho pouze přemístila k televizi s pohádkou, poslala ven, to malé dítě si kamarády venku vždy najde. Já jako malá jsem si dokázala vyhrát s dřívkem od nanuku a kelímkem od jogurtu (vymytým samozřejmě), když jsme byli např. na návštěvě a já sebou neměla hračky. Malé děti si vyhrajou se vším v okolí. :D Takže jenom překonat lenost naší, abychom pak změnili nejen svůj život.

Kreslení vs Já

1. října 2012 v 12:00 | ...vaše Tess... |  ...Kus ze mne...
Jak jsem psala, blog je místo, kde můžu o sobě mluvit (res. psát), aniž bych se bála odezvy z okolí. Jsou věci, které ostatním neříkám, třeba pouze proto, že jsem si jista, že je to nezajímá. Různé moje hlubokomyslné myšlenky a tak. Ale jsou také věci nebo činnosti, které miluju ale moc je neovládám, a tak si je nechávám pro sebe. Mám na mysli zpěv, tanec (jsem totiž úplné poleno :D), kreslení. Miluju kreslení, sice jsem úplně šíleně beznadějný amatér a kreslím raz za čas, ale miluji to. Nerada se s tím vytahuji na veřejnost, aby po mě lidi nechtěli ukázat nějaké "dílo". A tak si kreslím tak sama pro sebe. Proto při každém dlouhém večeru, kdy nemůžu spát vytáhnu tužky a pastelky a pustím se do toho. To je část mne. Puzzle, které když dokončíte, dá vám obrázek mé osoby. Tak hodně štěstí při skládání. ;-)

Fotka je moje, nekopírovat.