Uzavíráme a žijeme s chybou

2. září 2012 v 22:31 | ...vaše Tess... |  .. z mojí hlavy..
V dnešní době jsme zvyklí, pokaždé když se něco pokazí, koupit si to znovu. Myslíme si, že nemá cenu to opravovat a vložit do toho náš čas a námahu. Proto staré zahodíme, koupíme si nové a jdeme dál. Je to ale správně? Teď se přenesu od věcí používaných v našich životech do vztahů. V tomto případě můžeme sloučit milostné vztahy s těmi pouze přátelskými i rodinnými. Problém tu je totiž takový, že si je nemůžeme koupit nové, a přesto se k nim chováme jako k věcem. Víme to, víme že jsou nenahraditelné, ale přesto je bezdůvodně zahazujeme, anebo je necháváme plavat, aniž by jsme se pokusili to spravit. Věnovat tomu čas a námahu. Myslíme si, že máme svou hrdost na to, abych za někým dolízalil a doprošovali se ho. Ale kdy už hraničí hrdost s blbostí? Kdy hraničí dolízaní a doprošovaní se spravováním. Nejsme přece plní pouze hrdosti a cti. Měli by jsme vědět, že někdy prostě musíme nechat hrdost stranou a vše obětovat pro lásku a vztah. Protože když je člověk sám, hrdost je mu k ničemu.

,,Láska je věčná, ale silnější jsou naše ega."

Proč teda jít dál, a nechat vztah sa sebou? Kam až chceme dojít a kolik vztahů prostě nachat ležet na cestě? Kolik prázdných míst v životech ostatních chceme nechat za sebou? Myslíme si, že nás to nedostihne, že tomu utečeme, ale proč? Není lepší se napřímit, zvednout hlavu a vyřešit to. Protože pouze ten vztah, který vydržel i to zlé má šanci na delší život. A jen tak ho něco nezničí. To vše jen proto, že máme tendence uzavírat kapitoly a jít dál. Je to k ničemu. Někteří si totiž nezaslouží zůstat za námi a ztratit se v minulosti našich chyb. Uvědomme si, kdo za to stojí. Za boj, sílu. Za život.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama