Oslněná 3.část

1. září 2012 v 15:43 | ...vaše Tess... |  ...Oslněná...
Vzala jsem si v práci volno, abych si odpočala. To, co se stalo včera, bylo opravdu divné a já sama tomu nerozumím. Ten sen mi pořád leží v hlavě. Chci vědět, co mělo znamenat a přijdu na to v luně přírody. Stávají se divné věci. Jakmile jsem upřela zrak na své auto, které už bylo nabalené a připravené k odjezdu, dostala jsem divný pocit. Cítila jsem smrt. Až mi naskočila husí kůže. Z mých depresivních myšlenek mě vytrhl mobil, který mi neustále vrněl v kabelce, a který mě docela vylekal. Byla jsem nadšená, když se na druhé straně ozval hlas mé kamarádky. Domluvily jsme se, že jí vyzvednu za dva dny doma, a vyjedeme si i s mou rodinou na výlet. Naplánovali jsme poznávací cestu jídla, ukončenou vysoko v Alpách na chatě mého zesnulého otce. Moje rodina znamená: moje matka, bratr a jeho přítelkyně. Těším se, až je znovu uvidím a hlavně, až si spolu všichni vyjdeme do hor. Taková rodinná sešlost nemůže být na škodu. Končím s depresí a přemýšlím už pouze a jen na naší dovolenou a odpočinek u moře. Vše bude fajn.

A jak se ukázalo později, nebylo.

Nasedli jsme všichni do auta, bylo tam sice trošku stísněno, ale my jsme byli rádi, že jsme opět spolu. Cesta bude dlouhá, proto jsem se musela pořádně vyspat, nalít do sebe hrnek velmi silné kávy a doufat, že to vydržím. Pouze já totiž vím, kam to vlastně jedeme, a chtěla jsem řídit celou cestu, aby si můj bratr aspoň na chvíli odpočinul od své práce, kde se najezdí až příliš. Krajina kolem nás se ztrácela v pozadí a my s autíčkem jsme se blížili pomalu k cíli. Vyzvedli jsme kamarádku a najeli na dálnici, která nás měla dovést až k úpatí Alp. Najednou jsem začala něco cítit. Ale ne, vrací se to. Cítím to znovu. Nemůžu, řídím. Musím zůstat v realitě a bojovat s tím. Začínám mít divný pocit. Vše co vidím, se mlží. A točí se mi hlava. Co se to děje?
"Děje se něco?" to je to poslední co slyším…

Temnota a už známý pocit na zádech. Mokrá tráva. Opět ležím v tom už tak ne tak moc neznámém lese. Tajemném ano, neznámém?! Ani náhodou… Už jsem jenom čekala, kdy přijde náš krásný neznámý. Těšila jsem se na jeho hlas, jeho slova a tvář. Nemohla jsme se dočkat, až bude ke mne promlouvat a až spatřím opět jeho nádherné oči. Připadalo mi, jako by byl ztělesněním samotné krásy a života. Zapřela jsem se dlaní, abych se mohla zvednout, a nechala jí pohltit příjemně vlhkou trávou a něčím zvláštním, co tady bylo všude a ve všem. Postavila jsem se. Pocítila jsem bolest hlavy, ale mě zajímal pouze ten muž, který se však neobjevoval. Kde je? Čekám tu něj, chci ho vidět. Chci vědět, co je zač.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama