Dospělácké dítě

3. září 2012 v 23:18 | ...vaše Tess... |  .. z mojí hlavy..
Život je peřeje. Chvíli je nuda a nevíme co roupama, pak vjedeme do vln a párkrát si lokneme plnými doušky hořkosti. Lidé jsou jako pexeso. V davu, kde každý vypadá podobně, se ztrácí jeden, který ukáže svou pravou stranu, až když ho pořádně poznáme. Jsme lidé. To znamená trochu hraví, přemýšliví, někdy snad i někdy moudří. Jsme velmi emotivní, představiví a kreativní. A nyní přicházíí ta dospělost. Bereme jí jako samozřejmost u straších lidí. A co to vlastně je? Jak ji získáme a proč ji chceme nebo potřebujeme? Možná si lidé pod pojmem dospělák představí chytrého, uvážlivého a asertivního člověka. Už jen podle pojmu, dospělák. Jakože už je dospělý nebo vyspělý, chcete-li. Tento člověk už by neměl potřebovat morální podporu, ať už od rodičů, nebo celkově okolí. Měl by být vyzrálý a mít za sebe plnou zodpovědnost. Prostě úžasný vzor bezchybného člověka. A od dospělých se čeká, že jimi zůstanou celý život. S tím já ale nesouhlasím. Myslím si, že je dobré někdy více uvažovat a bavit se jako dítě. Umělci by dali všechno za fantazii dětí, která je u nich tak samozřejmá. Ne všechny rozhodnutí v životě by měla kořenit z naší vyzrálosti, kterou jsme získali v době dospívání pomocí nových poznatků a zkušeností. Mluvím totiž o okamžiku, kdy by se měl umět každý člověk odpoutat od své dospělosti. Když chci, umím být dospělá. Když je to potřeba, jsem šíleně dospělá.

Stojí a kouká do zrcadla. Ještě stále tak malinká. Dlouhé vlásky ji padají před obličej, přes její plné malinké rtíky a veliké hluboké očka. Všemu dominuje malý kulatý nosík. Vidí svůj dětský obličejík a představuje si ho, jak bude vypadat ve třiceti. Nemůže se už dočkat, až bude dospělá. Sehne se a otevře malou bílou skřínku, ve které jsou úhledně poskládány líčidla její matky. I přes výslovný zákaz otvírá svými malinkými prstíkami rtěnku. Jsem šíleně dospělá, projelo jí hlavou a pustila se do díla. Pomalu a jedním tahem obtahuje pusinku, která se barví do temně červena.
Spokojeně si prohlíží své dílo, celou tvář od rtěnky.

Každý to známe. Jako malé jsme kradly maminkám vše, co by znás mohlo udělat dospělé. Boty na podpadkách, líčidla. Vše to vypadalo tak kouzelně. Proč ne? Přece svoboda a tolik možností. Proč bychom se neměly těšit. Pomalu ale nadšení uvadá a přejeme si zůstat stále tak najivní. Neustále toužíme po tom, aby nám maminka stále ještě dělala svačiny a uklízela v pokoji. Aby nám stačily hračky a vlastní fantazie pro hodiny strávené v jiném světě. Přestaňme toužit a přát si to. Prostě si sedněme, oddychněme si a odprosťme se od vlastní dospělosti, pokud ji už máme. Zahloubejme se do vlastní fantazie, do vlastních pozitivních myšlenek. Jednejme alespoň jednou impulzivně, aniž bychom mysleli hned na následky. To jediné nám pomůže ve světě dospěláků přežít.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 british-fox british-fox | 4. září 2012 v 0:20 | Reagovat

Ahoj! Nechceš se přihlásit do trochu jiné soutěže o nejlepší blog? Nepůjde jen o hlasy. Zhodnotím ti design, články a tak :)
Řekla bych, že si tak zajistíš aspoň mě jako čtenářku a pokud se dobře umstíš, čekají tě i celkem zajímavé ceny ;) A když už nic jiného, jsitě ti to alespoň zvedne návštěvnost.
Budu ráda, když se přihlásíš nebo alespoň podíváš, jestli tě soutěž nadchne :)
Informace i přihláška tady: http://british-fox.blog.cz/1209/sonb-2012-prihlasky-a-kompletni-informace
Snad jsem tě moc nezrdžela, měj se hezky a děkuji za možnost tě alespoň pozvat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama