Přítel do nepohody

9. srpna 2012 v 8:00 | ...vaše Tess... |  .. z mojí hlavy..
Hustý kožíšek. Hluboká malá očka. Hýbající se čumáček. Taková malá křehounká bytost. Terorizuje mě už od rána, má pořád hlad a něco potřebuje. Neustále se mu něco nelíbí a dělá kravál. Má horší nálady než moje babička. Ale ať dělá co chce, cítím jak mě miluje. Cítím upřímnost a čistotu našeho vztahu. Větřím obláček růžového prachu, kterému lidstvo odjakživa říká láska. Když ho budu milovat, dávat mu, co potřebuje a věnovat se mu, bude mi to vše oplácet. Bude můj nejupřímější přítel do nepohody. Posuďte sami, můžete mít takový vztah s člověkem? Tak čistý a láskyplný. Každý čin, každý posunek u člověka něco skrývá, je opředen něčím navíc, co nám není známo. Vždy víme pouze část příběhu. Takoví jsme my, lidé. Nemůžeme být upřímní, nemůžeme mít čistý vztah. Štve nás to, ale nikdo to nezmění a každý to dělá. Proto tak milujeme zvířata. Jsou to věční posluchači. Vždy s námi souhlasí. Proč toho nevyužívat? Každé zvíře, a říkám vám, že úplně každé, útočí pouze ze strachu a masožravci ve volné přírodě z hladu, pro přežití. Každý pes útočí jen proto, že nějaký chladný, bezcitný parchant mu ublížíl. A nejednou. Jsou jen vystrašení. Vidí v nás hrozbu a je jedno, jestli vidí dítě, nebo dospělou osobu. Ale co my lidé? Chtěli by jsme všechnu volnou zvěř postřílet, protože by nějakému všetečnému turistovi mohla ublížit, když leze kam nemá. Vždyť my se zabíjíme i sami navzájem a to nikdy žádná zvěř sama od sebe neudělá. Ale ani to nám nestačí. My dokonce cvičíme a vychováváme zvířata aby si šli navzájem po krku a vlastním životu. Mluvím o nelegálních zvířecích zápasech. Viděla jsem, v jakých podmínkách ti psi žijou. Je mi špatně z toho, jak někdo může takhle neviným bytostem ubližovat. Měli bychom je chránit, starat se o ně a hýčkat. Není přece vše pro zisk. Nic zo toho nebudeme mít, ale to zvíře prožije nádherný život. Já mám doma mazlíčka. Miluju jí. Je to moje malá a sladká králičice Barča. Je dobrý vyděrač a hajzlík, ale je moje. Já se o ní starám, pečuju o ní, hýčkám jí. Mám radost z toho, jak krásně se píše román jejího života. Dělá mi příjemně i pohled na medvěda v naší Ostravské Zoo. Vždy mě pohltí radost a zahřeje se mi u srdíčka. Vysvětlím. Za komunistů a i chvíli předtím až do součastnosti měli medvědi v naší Zoo betonový medvědinec s ostnatým drátem a železy namířenými proti nim. Dnes však mají postavený úplně nový výběh a může vám říct, je to perfektní. Opravdu. Předtím jenom kus betonu a železo. Opravdu, pouze beton. A teď? Obrovský výběh, volná příroda oplocená sklem. Opravdu velikánský výběh, má tam stromy, kameny a nádhernou trávu, prostě jeho kus přírody. Je to úžasné. Takhle by jsme to měli cítít, nemyslíte?



Můj malý zázrak, sladká nemyslíte? :DD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 @ničk@ @ničk@ | Web | 31. srpna 2012 v 15:30 | Reagovat

Mám také králíčka, skoro úplně stejného, jen má delší chlupy. Líbí se mi "Je dobrý vyděrač a hajzlík, ale je moje." Někdy mě také štve, ale jednou jsem ho nechala pár dní u babičky, aby se hezky proběhl a najednou bylo v mém pokoji nějak prázdno. Stýskalo se mi :´/...Moc pěkně napsáno :))))

2 Tess Tess | Web | 31. srpna 2012 v 15:39 | Reagovat

Děkuji.. a je mi moc líto, co se stalo tvému ušákovi... jsou taaak roztomilí ze vzdycky dostanou co chteji.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama