Pochody skrz přítomnost do budoucnosti, která se stane minulost

27. srpna 2012 v 13:17 | ...vaše Tess... |  .. z mojí hlavy..
Naši přítomnost obkličují tragédie, pro lidskou duši a osobnost zcela zkličující. Smrt, zrada, nevěra a krutost. Úplně přirozené chody událostí a lidské vlastnoti. Ale jejich dopady na nás jsou však ničivé. Člověk proplouvá přítomností do budoucnosti, a za sebou nechavá budoucnost minulou, která se stává minulostí. Minulosti by nás neměla ovlivňovat. Opakovat se už nebude, tak by měla spát a nechat nám pouze poučení, poznatky a zkušenosti. Ale často, tedy skoro vždy to tak není. Když je to pochod tak přirozený, tak proč to je pro nás tak těžké? Nechat přítomnost minulostí a jít dál. Lidově řečeno udělat tlustou čáru a začít znova. Nejde to. Nikdy. Máme vzpomínky a bolest. To vše je v nás uschované a nesmazatelně zapsané. Protože pomyslná tlustá čára zůstavá pomyslnou a v realitě nám vůbec nepomůže. Tak jak máme jít dál, když je to tak nemožné?

Minulost je naší součástí. Nejde jít dál, aniž bychom se s ní nevyrovanali a nevzali jsme si z ní nové a dosud nepoznané. K čemu jinak by nám byla pameť? Bolest, zradu a krutost a vše zlé, s tím se prostě musíme vyrovnat. Ale musíme na to mít čas a prostředky. Přátele, rodinu nebo lidi, kterým na nás záleží a mají nás rádi. Nejsme počítače. Bohužel neumíme některé věci z paměti vymazat. I když by jsme sebevíc chtěli. Žijeme dál, se vším uschované ve vnitř a ať bol sebevíc, je to součást nás. A my musíme umět žít se sebou samotným, jinak by nemělo žádnou cenu žít. Takže pokaždé, když se řekne jdeme dál myslí se to jako chce to čas, to se srovná samo. Prostě se to uloží hlouběji a zjitime, jak s tím žít. A i když se to bude vracet, už na to budeme připraveni.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vivienne Vivienne | Web | 27. srpna 2012 v 13:26 | Reagovat

Krásný design ^^

2 Agony Agony | 27. srpna 2012 v 13:43 | Reagovat

Povedený článek. Myslím, že paměť je vcelku užitečná, protože když třeba uděláš nějakou chybu, do budoucnosti se z ní (tedy alespoň většinou) poučíš, takže jí neuděláš znovu. Minulost se prostě nedá jen tak vymazat jako třeba soubory z počítače, bohužel. K zapomínání potřebujeme jen čas a leckdy ani ten nestačí, poněvadž nám tu minulost může něco připomenou a my v tom ,,jedeme" znovu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama