Kniha života

27. srpna 2012 v 10:00 | ...vaše Tess... |  .. z mojí hlavy..
Oblkopila mne černota a samota. Vše se zahalilo do roušty tajemství a utrpení. Už nic není jako dříve. Chybí mi vše, co už není tak, jako dřve. Musím se spoléhat pouze na sebe. Není radno si někoho příliš pouštět k tělu. Následky mohou být katastrofální. Ale pak vešla do místnosti ona. Vše se rozzářilo. I když její stařičká tvář vypovídala o veliké únavě a bolesti, byla jsem šťastná za každičký okamžik s ní. Najednou se vše vrátilo do starých dobrých kolejí, mých děstkých let.

Pravá matka je dar. Nic se jí nedokáže vyrovnat, náhrada za ní neexistuje. Ona je cesta, kterou jsme se přitrmáceli na svět. Její dotyky jsme cítili už od malička. Jedině ona nám dokáže navodit tak dokonalý pocit lásky a bezpečí. Doprovází nás životem a učí nás jak v něm přežít, jak se chovat a jak milovat. Snaží se do nás vkládat kus ze sebe. Přečítá nám ze své vlastní knihy života a pomáhá psát do stránek života našeho. Žádná matka není dokonalá, nikdo není, ale ta naše je prostě naše. A to jí dělá dokonalou.

Svět se změnil. lidi jsou jiní. Takoví tvrdí a bezohlední. Vyrůst a dospět je skok do země bojů a nepokoje. Ale jak přežít boje? Jak naložit s láskou? Co udělat pro štěstí a důvěru okolí? Připadám si tak bezradná a nezkušená. Ale vidím světlo. Moje matka. Ta mi pomáhá. Se vším. Živí ve mně ten plamínek odvahy, pokory a odhodlání. Díky ní se rozrůstá v plamen.

Měli by jsme ji chovat v úctě a milovat jí. Protože tato kniha, kterou potřebujeme k životu se jednoho dne uzavře. Už nám nebude dovoleno se do ní aspoň na moment podívat, nebo požádat o radu. Bude se od nás čekat, že začneme psát svou knihu. Nebude to lehké. Nebude to příjmné. Nesmíme dopustit, aby nás to uvrhlo to věčné samoty. Musíme se obklopit hodnými a upřímnými lidmi, kteří nám pomohou. Ale vždy ten kus, co se nám snažila vložit do nitra zůstane uvnitř a my s tím budeme žít podle svého.

Je pryč. Napořád. Nestačila jsem se ani rozloučit. Citím smutek, slzy řinoucí se mi po obličeji, prázdnotu a zhasnající plamen, který ve mne živila vždy pouze ona. Teď je vše na mě. Jak se s tím vypořádám? Co mám dělat? S tím už mi neporadí...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ta nejhloupější, 14let Ta nejhloupější, 14let | Web | 27. srpna 2012 v 10:48 | Reagovat

Krásnej článek..

2 Lucí Lucí | Web | 27. srpna 2012 v 10:51 | Reagovat

To je nádherně napsané.. :-)

3 Tess Tess | Web | 27. srpna 2012 v 12:56 | Reagovat

[1]:[2]: Díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama