Oslněná 2.část

30. července 2012 v 16:17 | ...vaše Tess... |  ...Oslněná...
Jdu z práce. Slyším je. Všechny ostatní. Je nás tu tak strašně moc, a přesto se každý cítí osamocen. Jsme jako mravenci. Náplní našich životů je pracovat a nechat si iluze o krásném životě. Přinejmenším tak krásném, jak si nemůžeme dovolit. Procházím kolem radnice, která se na mě usmívá a ukazuje mi čas. Veličinu, která nám řídí životy, a kterou, ačkoliv bysme opravdu chtěli, neumíme ovládat. Po příchodu domů zjišťuju, že je už půl čtvrté. Jako vždy hodím svazek klíčů na skleněný stolík u dveří, kde na mě bude čekat, než zase opustím svůj byt a budu potřebovat jejich služby. Ten pohled na celý byt je neskutečně žalostný. Tak prázdný a opuštěný. To celé podtrhuje šedost prolezlá úplně vším. Šedá, celkem neškodná barva že?! Omyl, právě ta mě ubíjí, už jen tím, jak kazí naše životy. Vysává z nich barvy. Musím si protáhnout krk, z toho sezení v kanceláři mně bolí celá páteř. Jdu chodbou, přes můj oblíbený chlupatý koberec. Točí se mi hlava. To není moc dobré znamení. Černota…

Otevřu oči. Jsem na úplně neznámém místě a ležím na zemi. Na něčem měkkém ale studeném. Aha, mokrá tráva. Kolem mě je mlha a hustý tmavý les. Začíná ve mně hořet panika. Co se stalo? Kde jsem? Jsem mokrá a zmrzlá. Radši vstanu a porozhlédnu se. Motá se mi hlava. Cítím v sobě nějaký plamen. Nepálí. Ani nebolí. Mám v sobě takový pocit jako bych ho už znala. Jako bych věděla, že mi neublíží. Nevím, odkud se ten pocit vzal. Ale už jsem neměla čas o tom přemýšlet. Objevil se přede mnou ten muž z mého snu. Najednou jsem rozuměla všemu, co mi pověděl. Věděla jsem, odkud pochází, a připadala jsem si jako bych ho znala už velmi dlouhou dobu. Věděla jsem, že mu můžu věřit, a že se ho nemusím bát. Povídal mi o mne. Povídal o mých předcích, a že mám nějaké zvláštní schopnosti, které se časem projeví. Nebylo mi jasné o jakých schopnostech mluvil a vypadalo to divně. Ale já mu prostě věřila každé slovo. Najednou mi došlo, že ten plamen ve mě co nepálí je magie. A hned mi bylo jasné, o jakých schopnostech mluví. Poslouchala jsem jeho úžasně znějící hlas. Jenže jsem opět zavítala do černoty. Opět jsem se ocitla v úplné tmě.

Probral mne záblesk bolesti v hlavě, který se svezl po celé páteři až úplně dolů. Otevřu oči a nestačím se divit. Cítím pod sebou svůj oblíbený koberec v chodbě. Tak teplý a měkoučký. A můj stolík. Oh, můj skleněný stolík na klíče leží vedle mne rozbitý a od krve. Naštěstí mimo koberec. Ale od čeho je ta krev? Stačil mi krátký pohled do zrcadla a bylo mi jasné, odkud krev pochází. Měla jsem ranku napravo na čele. Sedla jsem si do křesla a začala přemýšlet. Nešlo mi do hlavy, co se stalo. Mimochodem ta hlava mě pěkně bolí. Pamatuji si pouze příchod, klíče na stolík a pak tma. Podle stolku usuzuji, že jsem upadla a praštila se do hlavy. Ale co ten sen? A byl to vůbec sen? Cítím pořád své mokré záda od té trávy a nezadatelný pocit, že to nebyl pouhý sen. Potřebuji vodu. Proč se mi tak hrozně třepou ruce? Co se tu stalo?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nilima Nilima | Web | 31. srpna 2012 v 18:10 | Reagovat

Měsíc bez další kapitoli? Bylo by škoda s tím příběhem zkoncovat tak rychle, vypadá to slibně. :)

2 Tess Tess | Web | 1. září 2012 v 16:30 | Reagovat

[1]: třetí část už byla přidána a na čtvrté pracuju. Ta bude zítra nebo pozítří. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama