Oslněná 1.část

29. července 2012 v 14:50 | ...vaše Tess... |  ...Oslněná...
Sedím a příšerně se mi motá hlava. Do teď mi nedošlo, co se vůbec stalo. A jestli se to vůbec stalo. Jenom jsem seděla, hleděla za horizont a pozorovala zapadající slunce. Cítím slzy, které se mi neskutečnou rychlostí derou do očí. Taková bolest, takové prázdno. Poprvé v životě mám takový pocit. V hlavě mi pořád bliká jediná myšlenka a nemůžu se jí zbavit: Jsou pryč! Jsou pryč… Nevím, kam se podívat. Jestli na sešrotované auto, nebo záchranáře jak vyprošťují mé milované mrtvé. Všechny.

O 3 dny dříve…

Můj krásný a omamný sen přerušil ten neskutečně otravný zvuk budíku, opakující se každé ráno. Stále ještě se zavřenýma očima hledám tlačítko, které ho umlčí. Po třetím nezdařeném pokusu vstávám, vypínám budík a jdu probudit rozespalou koupelnu a kuchyň. I přes žalostný pohled na spící a tiché spotřebiče je probudím a naženu do práce. Varná konvice vaří vodu na kafe, toustovač peče tousty a v koupelně na mě čeká rozehřátá žehlička na vlasy. To vše doprovázeno čilým rádiem. Po dobrodružné půlhodině v koupelně spojená se zkrašlovacími procesy se vydám do kuchyně ocenit aktivitu mých stále ještě spících spotřebičů. Jakmile jsem si jistá, že celé toto ranní, každý den se opakující představení, je hotovo, utužím nervy a psychiku a vydám se do práce. Nakráčím si to jako každý normální a obyčejný člověk do normální a obyčejné práce a budu dělat, co se ode mne čeká. Pracovat. To jen abych si připadala obyčejná. Normální. Potřebuju tento pocit. Potřebuju se zbavit dojmu, že tu něco nehraje. A co víc, že se kolem mne děje něco zvláštního, nepopsatelného a neviditelného. Jedním slovem-magického. Jsem tím vším doslova oslněná. Ale to přece není možné. Žiju v realitě, chci být realistka. Ale ty pocity mi řvou v hlavě a není možné se jich zbavit. Rozehnat je z mé hlavy pryč. Cítím to.

Klíčem ke všemu je ten sen. Ten neznámý, ale zároveň velmi povědomý muž. Zjevuje se mi každý večer a něco mi říká. Nevím však co, nerozumím mu. Stojí na hradbách a za ním se rozléhá nekonečné moře. Cítím slaný vzduch a úžasné citrusové plody. Někdy si připadám jako blázen. Moje myšlenkové pochody jsou stále silnější a častější a nejdou zpřetrhat. Je to, jako kdybych uvízla ve své hlavě s myšlenkou. Jen to opravdové, nebo už se ze mne stává cvok? Asi potřebuju dovolenou, to je vše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nilima Nilima | Web | 29. července 2012 v 16:37 | Reagovat

Pěkné, kdy bude další část? :)

2 Tess Tess | Web | 29. července 2012 v 19:00 | Reagovat

[1]: asi zítra nebo pozítří

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama