Obyčejná holka s obyčejnými sny

13. července 2012 v 0:14 | ...vaše Tess... |  ...Kus ze mne...
Nebudu psát nic hlubokomyslného. Nic co by mělo nějaký skrytý význam. Jsem taková jaká jsem. Měnit se nebudu, a mé sny zůstanou mé. Všichni mají nějaké ty sobecké sny. Přejí si peníze, lásku nebo nějakou konkrétní věc. Nejsem lepší než ostatní a je samozřejmostí, že takové sny mám taky. Chci být milována. Kdo by nechtěl žít v blahobytu? Takové sny jsou krásné iluze krásného života. Ale snad nikdy se nám nepodaří mít vše najednou. To nejde. Život je tak udělaný a já s tím souhlasím. Jak si můžeme něčeho vážit, když to lehce získáme a zůstane nám to už napořád? K čemu by nám byla láska, kdyby jsme neznali zradu a nenávist? Někdy je život opravdu krutý. Ale přiznejme si, jedině ti, kteří si prošli utrpením a bolestí si umí vážit lásky. Jediní ti nejchudší z nejchudších si umí vážit každé korunky. Právě neúspěšný člověk si nejvíce váží úspěchu. Jedině ti nemocní a postižení si umí váži pro nás tak samozřejmého zdraví. Mám sen. Jako každý ostatní. Všichni ho máme. Mám sny splnitelné ale i ty nereální. Sním o pochopení, lásce, důvěře, zrdaví a štěstí pro všechny. Bohužel to jsou ty nereálné sny. Takové nejdou splnit a my si to nemůžeme a nesmíme uvědomit. Protože pokaždé, když si to připustíme, zakleje srdce bolestí a psychiku nám to podlomí na kolena. Já jsem velmi emotivní člověk a nejednou se mnou emoce doslova lomcují. Nedokážu si představit, že bych si připustila pokaždé, když mám něco, co ostatní životně potřebují, nemají to a já jim to nemůžu dát. Ale i přes to všechno, je život a svět celkově nádherný. A já, i vy kteří máte možnost si můj článek přečíst, máme obrovské štěstí, že jsme se narodili tam, kde jsme se narodili. I přes klacky, které nám život háže pod nohy. I přes nepřízně osudu. Nevím jak vy, ale já mám chuť s tím bojovat a mít krásný život. Jo, plakala jsem hodněkrát. Jo, bylo mi fakt smutno. Ale světe stojím zde, čekám a nebojím se. Jsem plná snů, představ a myšlenek. Jsem připravena poprat se a bojovat. Sním a sílím. Jsem to JÁ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aellin Aellin | Web | 13. července 2012 v 9:19 | Reagovat

Jsi první člověk, který říká, že je svět nádhernej. Nebo spíš první člověk, kdo to dokáže říct. Já to třeba říkám pořád, i když mi to nikdo nevěří. Osobně zastávám názor, že největší hrdinství, jakýho se člověk může dopustit, je vidět svět takovej, jakej je, a i přes to všechno ho milovat. Je to moc hezkej článek :)

2 Tess Tess | Web | 13. července 2012 v 11:44 | Reagovat

Máme v životě mnoho bolesti, depresí,neúspěchů a nenávisti. Přesto jsme my ti, kteří žijí. Kteří mohou svůj život prožít. Není to lehké, ale já si myslím, že je život nádherný, jen se musíme umět správně podívat.

3 Vendy Vendy | Web | 14. července 2012 v 12:31 | Reagovat

Souhlasím s Alellin, jako by mi vzala slova. Je to  moc pěkný článek a vidím, že víš dobře, o čem píšeš. A máš pravdu, jen ten, kdo něco ztratil, si dokáže cenit toho, co získá - ať je to člověk, nebo věc.
Bohužel už si dlouho nemyslím, že je život nádherný, ale řekla bych, že na světě je ještě mnoho krásného a dobrého.

4 Jennifer Jennifer | Web | 21. července 2012 v 20:07 | Reagovat

Moje sny jsi tam krásně zpoloviny vystihla. "Chci být milována" Já chci být milována a hlavně, já chci milovat. Miluji svoje přátele, jednou chci milovat svoje děti a tak dále.

Po tom co se mi po smrti mámy rozpadla rodina, naučila jsem být celým srdcem ráda za svůj život, za to jaký je a jaký je svět. O tom zda je svět nádherný nebo ne se nedá polemizovat. Svět je takový jaký je. Nelze to změnit, lepší nebude. Je dobré brát ho jako nádherný, milovat ho právě takový.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama